all you need is love and a cup of coffee

29. května 2016 v 19:02 | lexi |  plody ovocného stromu



"Poprosila bych o jedno espresso," u pultu se zastavila drobná žena

se striktně zastřiženými hnědými vlasy na ramena.

Juliana jí znala. Chodila sem vždy v půl páté odpoledne. Vždy

na minutu přesně. A chvíli po ní, většinu času lehce po

třičtvrtě na pět, jí následoval vysoký mladík, kterému

mohlo být tak pětadvacet. A na kterém mohla

vždy Juliana většinu času oči nechat. Byl to

brunet, jehož nádherné oříškové oči byly potěšením

jistě pro všechny dámy v jeho přítomnosti.

Juliana se mezitím dala do přípravy espressa.



Dveře se otevřely a dovnitř vešla vysoká plavopláska,

kterou tady Juliana ještě nikdy neviděla. Ta se mezitím

zařadila do frony za brunetku, která trpělivě čekala na

svůj šálek espressa, který měla Juliana během chvíle hotový.

Podala jej ženě a usmála se na novou dívku.

"Zdravím, mohla bych poprosit o cappuccino?"

Měla nádherný úsměv. Bílé zuby jí zářily z jejích jemných úst,

které byly důsledkem rtěnky lehce růžově natřené.

Juliana se dala do přípravy další objednávky, kdy

uslyšela se dveře opět otevřít. Pohlédla na hodiny.

Dvě minuty po třičtvrtě na pět. Musel to být on.

"No, ne. Giorgio! Tebe jsem neviděl ani nepamatuju!"

Juliana se otočila a spatřila ten nejkrásnější úsměv,

který za svůj život mohla vidět. Už to nebyly pouze

oříškové oči, ale i ten překrásný úsměv. A ta dívka,

čekající na své cappuccino, se usmívala také. Byli

to přátelé. Podala dívce hrnek s horkou tekutinou,

ta si ho s úsměvem převzala a pokračovala v

konverzaci s panem Dokonalým, jak mu

Juliana přezdívala. Ten se na ní akorát otočil,

aby mohl vyslovit svou objednávku, kterou už ale

Juliana velmi dobře znala - kafe Americano.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama