Červen 2016

sweet home Alabama - domácí sendviče

27. června 2016 v 13:16 | lexi |  plody ovocného stromu
Stál jsem před obchůdkem s domácími sendviči. Byl jsem zde už tolikrát, že už to ani nespočítám. A rozhodně víckrát, než kterýkoli jiný smrtelník. Možná jednou umřu na přejedení se těmi skvělými sendviči. Nebo radostí, kdykoli se na mě ta nádherná dívka usměje. Nejenže dělá ty nejlepší sendviče ve státě, ale naprosto vás taky omámí její úsměv, který kouká zpod jejích kudrnatých rezavých vlasů.
Vešel jsem dovnitř a zařadil se do fronty, což znamenalo tři lidi přede mnou. Rozhlédl jsem se kolem a díval jsem se, jak všem lidem chutná. Je to tady otevřené jen asi tři měsíce, ale spoustě lidí to umanulo a je tu každý den narváno přímo k prasknutí.
"Dobrý den, jaké bude Vaše přání?" Její úsměv je naprosto okouzlující.
"Chtěl bych s grilovanou zeleninou a bylinkovým máslem, prosím,"
"Dobrá, jednou grilovaná zelenina," její koutky se roztáhly ještě víc a podala mi zabalený do barevného papíru s názvem WITH LOVE HOMEMADE můj sendič. Zaplatil jsem a posadil se k oknu, abych si mohl nejen vychutnat chutnou svačinku, ale i nádherný výhled na řeknu, která se linula na druhé straně silnice a nekonečně dlouhá pole, které v dálce utínaly hory.
Dnes byl nádherný den, slunko svítilo už od rána a bylo příjemně teplo. Ne že by se člověku chtělo pracovat, když je takhle pěkně, ale na náladě mu to rozhodně přidá.

good to be back home again

23. června 2016 v 12:06 | lexi |  plody ovocného stromu
sea, summer, and blue image

Seděla jsem na pláži. Na čistém, jemném písku a kochala se

nádherným výhledem na oceán, na jeho nekončící horizont.

Nechápu, jak jsem tolik let bez toho mohla žít.

Jak jsem tak dlouho mohla žít na místě, které je obklopeno betonovou

džunglí všelijakých mrakodrapů a se všemi možnými službami.

Jak? Ale teď jsem tady, jsem zpátky. Na místě, kde čas

nexistuje. Každý tu žije přítomností, nezabývá se

co bylo včera a co bude zítra.

Žijí si své životy a užívají si je plnými doušky.

Což v betonový džungli neumí každý.



Abraham & Kevin / 2

15. června 2016 v 19:52 | lexi |  plody ovocného stromu
"VSTÁVÁME! JE RÁNO, VENKU SVÍTÍ SLUNÍČKO!"
"DEJ POKOJ, TY MIZERO JEDEN PALIČATEJ!"
"Abrahame, copak ti najednou dělá problém vstát z postele? Vždyť si ještě včera naříkal, jak nepohodlná je. Nebo že by si změnil názor? Já to věděl!"
"Dej pokoj!"
"Dneska se půjdeme podívat kolem ranče,"

"ÍÍÍÍÍH! To určitě! A zase potkám toho holomka! Nedej bože, nějakýho dalšího!"
"Víš, co? Tak si tady zůstaň. Já náhodou jednoho kovboje potkal a ten nás pozval na country zábavu!"
"Jéžiš! Ty si se zbláznil, Kevine Frede Hemcury! Tobě tady vymyli mozek, za jeden jediný den! Svět se zbláznil! Jedeme domů!"
"Sklapni, ty králi všech pesimistů! Náhodou, může to být fajn, nikdy nevíš a nikdy nezjistíš, když tam nepůjdeš!"
"No, určitě o nic zásadního a můj život rozhodujícího nepřijdu,"
"Ty seš holomek, ani se nechceš jít bavit!"

"Přijel jsem si odpočinout, ne se nasávat se zpocenýma chlapama, kterejm trčí všude sláma a páchnou od hnoje, a eště ke všemu se podrobit těm jejich divnejm tanečním kreacím alá vidle v hnoji!"
"Třeba bys konečně poznal nějakou ženu, když ne doma, tak aspoň tady!"
"To víš, že jo! Tůdle nůdle! Eště abych si to přitáh domů, a natož do postele!"

"Co mě to napadá. Už teď bych tý chudinky ženský litoval,"

čaj a výpisky - Strach je jen iluze.

14. června 2016 v 22:37 | lexi
Život vždy není jen o štěstí. Je o tom, že když se ocitneme na dně, musíme vstát a zkoušet to znova a znova. Musíme si vytvořit cestu, cestu novou, originální, svou vlastní. Mnohdy se snažíme napodobovat ostatní a také je následovat v jejich směru a dělat plány jim podobné, ale časem zjistíme, že to nikam nevede - je to směr, který se nám nelíbí, jak zjistíme, či se kompletně odlišuje od toho, co bychom chtěli mít a kam bychom si přáli jít.

Život je od toho, abychom se postavili čelem přes všechny překážky, které nám život postaví do naší cesty rozvíjení sami sebe a v hledání svého nitra duše, v budování naší kariéry a v naší cestě do budoucnosti.

Nesmíme se bát. Musíme čelit svému strachu a ukázat mu, kdo je pánem. Nesmíme nechat strach, aby nad námi zvítězil. Aby nás ovládl. Aby ovládl naši mysl i duši. Musíme mu odolat. Být zodpovědní sami za sebe, za své činy a za to, co v životě chceme.

Je to jen na nás. Čelme věcem, které se nám nelíbí a pokusme se je změnit - k lepšímu.

čaj a výpisky - Bůh má pro každého plány.

13. června 2016 v 20:32 | lexi
Sedla jsem si a brečela. Brečela jsem nad tím, jak mizerný život mám. Jak se mi nic nedaří. Jak nechtěná v tomhle životě jsem. Copak nejsem určená mít štěstí, co netrvá jen marnivý okamžik? Copak nemůžu mít dobré kamarády, které mě berou takovou, jaká jsem a podporují mě? Copak jsem tak odporná? Tak pitomá? Líná? Nespolečenská? Stydím se? Jsem divná? Hloupá?
Proč jsou ve škole lepší lidi, než já a přitom jsou zároveň o level společenského chování a vnímání dolejc, než já?

Říká se, že Bůh má pro každého plány. Často se ptám, proč mě Bůh nemá rád. Proč mi přidělil tolik špatného do mé životní cesty? Jistě, že vím, že nic není zadarmo a bez práce nejsou koláče, ale tolik překážek a složitostí v životě nemá nikdo tolik, kolik já. A začíná mě to štvát. Čím dál tím víc.

Nejsem věřící, ale často se modlík k Bohu, ať mi pomůže. Pro někoho čistý nesmysl, úplná zbytečnost. Ale ona i malinká naděje je dobrá. Neočekávám příliš, stačí mi málo. Ale nebaví mě čekat, nebaví mě všechno.

Chci začít od znova. Chtěla bych. Ráda bych.
Ale nemůžu.

Abraham & Kevin / 1

12. června 2016 v 19:31 | lexi |  plody ovocného stromu
"No tě prsk! To zas bude tejden!"
"Abrahame! Co jsem ti říkal?!"
"Ale Kevine, dej pokoj! Copak si to neviděl?"
"Co přesně myslíš?"
"No toho přidrzlýho floutka s kloboukem na koni! Támhle toho holomka!"
"Jen dělá svou práci, Abrahame. Je to kovboj, honák,"
"Ale ať si je třeba ministr zahradnictví, copak to se dělá?! Málem srazit milýho občana týhle země?"
"Jsem si jist, že to nechtěl udělat, Abrahame, určitě ne,"
"Tady člověk nemůže nikomu věřit, tady na západě. Kam jsme se to vůbec dostali, Kevine? Já chtěl na rekreační týden někam na chatu s krásným výhledem! A tohle je nějakej zatracenej a dávno zapomenutej křupákov!"
"Vždyť jsme ještě nedojeli na místo!"
"No jestli to bude výhled na takovouhle vyprahlinu, tak potěš pán bůh!"
"Tobě se člověk jen tak nezavděčí!"

"Za těch čtyřicet tři let už bys to mohl vědět, Kevine!"

motivation words

12. června 2016 v 12:12 | lexi |  quotes
inspiration, quote, and life image

s u m m e r v i b e s . 1

5. června 2016 v 10:26 | lexi
beach, drink, and summer image