equestrian academy I.

28. srpna 2016 v 14:55 | lexi |  ea
Nick se procházel po varšavském hotelu Hilton. Vlastně se vůbec neprocházel, jen hledal pokoj číslo 587. Byl den před závodem a chtěl si získat alespoň menší náskok či pár bodů a vteřin navíc. A to by se mu nejspíš nepovedlo, pokud by nenavštívil osobu z pokoje 587. Tedy, pokud ho vůbec najde. Hotel byl obrovský a cedule se směry mu taky moc nepomáhaly. Chodby byly už dokonalé tiché, mohlo být něco málo po půl jedenácté. Azer, Roy, Ben a Finn už nejspíš šli spát, protože strávili celé odpoledne tréninkem, menší vycházkou po Varšavě a nakonec zakotvili na pár hodin v jakémsi baru nedaleko hotelu. Ale Nick měl pro tuhle noc jiné plány a pokud by měl jít spát, tak rozhodně nepůjde do postele sám...
Zastavil se přede dveřmi, na kterých byly napsány ty tři číslice, které hledal. Chvíli před nimi stál a snažil se dozvědět, jestli je daná osoba ještě vzhůru. Když se rozsvítilo světlo, které mohl spatřit mezírkou pod dveřmi, a byly slyšet kroky, rozhodl se zaťukat. Nebylo to žádné tiché, ale ani příliš hlasité zaťukání, spíš takové sebevědomé, jako by klepal na jednoho ze svých kamarádů.
Když se dveře během pár vteřin otevřely, Nick viděl, že osoba, stojící před ním, by nejraději dveře opět zavřela, ne-li přímo zabouchla. Nick byl docela i udiven, že to neudělala.
Stála před ním jen v kalhotkách a jakémsi volném tílku. Její obličej jí zdobil naštvaný výraz. Možná, že i trochu ospalý.


"Co chceš?" zeptala se nevrle. Nechápala, proč za ní zrovna on jde. Nikdy za ní nechodil. Nikdy se nebavili, když nemuseli. Vídali se jen na závodech a nikdy by za sebou dobrovolně nešli.
"Nazdárek," po tváři mu projede nepatrný, trochu přidrzlý, snad i trochu nadržený, úsměv. Ramenem se opře o stěnu, čímž se ocitne v její těsné blízkosti. Odstoupila na druhou stranu, kde jí ale zarazily futra dveří.
"Tak znova: co chceš?"
"Možná si trochu popovídat." Měřil si jí pohledem. Prohlížel si její dlouhé blonďaté vlasy, které měla zrovna vlnité a její bezchybnou postavu. Možná, že na to přece jenom dneska dojde.
"Jasně, v půl jedenáctý večer," pohodila rameny a přemýšlela, co by tak mohl chtít.
"A proč ne?" V jeho hlase mohla slyšet trochu jeho obvyklé podrážděnosti."Třeba tě chci zabít a nechci mít svědky."
"No, v tuhle dobu bys možná ještě měl," založila si ruce.
"Nepozveš mě dál?" Dal si ruce do kapes riflí.
Její přimouřené oči a chladný výraz mu daly jasnou odpověď, avšak si mohl všimnout, že o tom chvíli přemýšlela. "Já vím, že chceš." Zkoušel to dál, věděl, že se mu to povede. Nedělal to poprvé. Na její tváři se blesknul mírný úsměv. "Vím, že po mě toužíš. Že mě chceš. Že chceš sex."
"Proč zrovna s tebou?"
Na její otázku odpověděl sebevědomým úsměvem. "Co kdyby ses přestala ptát?"
"Já vím, že hledáš cestu jak se mě zbavit." Nebyla hloupá. "Nechceš, abych zejtra startovala a když budu, tak abych se nedostala do prvních příček, co? Abych nemohla vydržet v sedle, jenom proto, že by sis se mnou tuhle noc nebral servítky."
"Ošukám tě tak, že si zejtra do toho sedla ani nesedneš," pronesl chladně.
"Tak si to představuj dál," odtrhla se od futer a vešla zpátky do pokoje. "Já jdu spát." V jejím plánu bylo zavřít dveře, čemuž Nick ihned zabránil svou nohou v nich. Pak si vyndal ruce z kapes a s jejich pomocí dveře otevřel, i přes její odpor a snahu je zavřít, vešel dovnitř. Teprve potom se ty dveře zavřely.
Přitlačil ji ke stěně. Ruce měla podél těla, takže se ani nijak nebránila. Položil své dlaně na její boky a dlouze jí pohlédl do očí, byly nádherně karamelové a právě z nich vyzařovala ta jiskra, kdy byla naštvaná. Miloval, když byla naštvaná a když se nebránila, což se ale stalo poprvé.
Ona ho víceméně napodobila, ale hbitě si ho k sobě přitáhla. Nick trochu zaúpěl, když vjela rukama pod jeho tričko a zaryla mu nehty do zad.
"Tak jdeme na to, Frantíku," souhlasila.
"Zejtra nevstaneš z postele,"
Opět mu zaryla nehty do zad, tentokrát ale kroužila nehty po půlce jeho zád. Vteřinově zavřel oči, aby vstřebal trochu té bolesti, nebrala si zrovna servítky.
"A tobě budou muset šít záda." Usmála se, což jí Nick oplatil a vášnivě přitiskl své rty na její.
"Neměj péči," řekl mezi už trochu drsnými polibky. "Pořád budu moct jet na koni, narozdíl od tebe."
V tu chvíli z něj stáhla tričko a bleskově si prohlédla jeho vypracované břišáky, po kterých následně přejela prsty až k jeho pásku, který rozepnula a stáhla mu i rifle.
Nick jí pozoroval, pozoroval její chtíč, nadrženost a snad i netrpělivost v její tváři. Přitiskl si ji k sobě a kromě další várky vášnivých polibků, sání se na její hruď, sundání tílka přišel na řadu i její zadeček. Trochu sebou cukla, když zajel až tam. Na krku cítila jeho dech, mohla slyšet i tlukot jeho srdce, které právě bilo jako splašené. Nemohla si pomoct, tolik si přála, aby už byl v ní. Co nejvíc. Měla pocit, že každou chvíli exploduje. I on na tom byl podobně, nemohl se jí nabažit. Z úst se jí vydralo pár vzechů, když se jeho dlouhé hubené prsty ocitly v hloubi jejího zadečku. Z každého pohybu jeho prstů jí mravenčilo v břiše a po zádech přejel mráz. Doslova šílel, když se k němu přitiskla a hlasitě oddechovala poblíž jeho krku, prsty mu zabořila do jeho blonďaté kštice a on jí během pár sekund stáhl i kalhotky. Pak se odtáhl, aby si mohl nasadit kondom a znovu se k ní přitiskl, tlukot jejich srdcí nešel neslyšet. Další její zasténání, když ucítila jeho penis na svém podbřišku. Podívala se mu do očí, stejně jako on do jejích, čímž mu dala signál, že je připravená. Nick jí políbil a hbitě do ní vnikl, což mu dala jasně najevo zařváním do ucha. Tiskl si jí k sobě víc a víc, pohyboval se jak nejrychleji mohl, věděl, že jí přivádí k velké slasti.
Věnoval jí další polibky, které s radostí příjmala, ale často uhýbala, aby mohla dát najevo své emoce, což dodávalo Nickovi větší sebevědomí a přidával na tempu, z čehož se mohla, doslova, zbláznit.
Po pár minutách zpomaloval tempo, nechal jí chvíli vydechnout a pak jí jedním prudkým pohybem vzal do náruče a přenesl na postel, kde jí položil tak, aby měl co nejlepší přístup k jejímu zadečku. Nejdříve ho chvíli laskal, prstem opět zavítal do vnitra a nakonec tam pronikl. Nejdřívě se pohyboval pomalu, pak ale nabíral tempo. Každé její zavzdychání ho vnitřně nutilo přidávat víc a víc. A taky to měl v plánu, nechtěl přestat. Přeci jen to měl v plánu.
A to je teprve čtvrt na dvanáct...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama