borová.3

9. října 2016 v 19:59 | lexi |  plody ovocného stromu

"Šéfíček už to ví?" zeptala se Lucka ohledně téma myslivců.
"Kdo ví, pokud mu zrovna neřvou pod oknama," odpověděl Fabian. Na to Šarlota přikývla. "Jdu si to s nima vyřídit." A zmizela venku.
"Jo a my to tady zase máme všechno roznýst samy," popudila se Lucka a zmizela do kuchyně, kde čekalo mnoho objednávek. Filip ji trochu pobaveně následoval a ani Fabián neotálel.

"Vy se sem teda hrnete," komentoval jejich příchod ihned Štěpán.
Lucka si odpustila poznámku, dala si neposlušný pramen vlasů za ucho, vzala objednávky a místnost opět opustila.
"Nějaká podrážděná, ne?" rýpl si tentokrát Michal. Filip pokrčil rameny.
"Jako bys ji neznal, je hodně náladová."
"A že hodně je silně slabý slovo," Fabian se zatvářil jako andělíček a pomohl Filipovi odnést jídla.


"Tak jaks pochodila?"
Šarlota se opřela s vítězoslavným úsměvem o bar. "Jsem Šarlota Hegerlová, co ode mě čekáš?"
"Šarlota Hegerlová?" K baru se vrátí Filip. "O ní jsem slyšel dost věcí. Prej odpudí každýho chlapa v lokále,"
Tím si vysloužil pěstí do ramene.
"Au."
"Zas tak to nebolelo."
"Dáváš docela pěkný rány."
"Tak se tady hádejte a fňukejte a já jdu makat,"
"My se nehádáme!" Otočila se na odcházející kolegyni Šarlota.
"A nefňukáme," Filip se také přidal a když uviděl jak se kuchař chystá zazvonit za zvoneček, odešel do kuchyně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama