Září 2017

potenciál je to nejdůležitější, kašli na ostatní.

28. září 2017 v 13:39 | lexi |  pár slov
já vím, že Tě to štve. že Tě to štve tak moc, až z toho brečíš. ale je to stejně nezajímá. protože dokud nebudeš doslova šlapat jak hodinky, tak je jim to ukradený. oni nevědí, jak moc Ti jejich slova ubližují. jak neskutečně moc. nemůžeš za to, v tomhle si prostě vyrostla a ještě sis na to pořád nezvykla, i když si to myslíš a už se snažíš tomu předcházet, ale neni to jednoduchý, co?
ale pamatuj, že za každým utrpením se skrývá nakonec něco pěkného. teď to asi nebo spíš vůbec tak nevypadá, ale bude. brzo bude, uvidíš. a budeš zase mít na tváři ten svůj krásnej úsměv a budeš šťastná. a jestli ne, tak chyba není úplně v tobě, ale v ostatních. protože ty se můžeš snažit jak chceš, ale vždycky se najde nějakej blbec, který Ti bude milerád kazit tvůj život. vždycky. vždycky. vždycky.
tak utři slzi, dři, nasaď úsměv a nevzdávej se. ať si ostatní myslí, co chtějí. oni nikdy nebudou vědět, jaký potenciál v sobě máš.

v respektu je síla.

25. září 2017 v 21:19 | lexi |  pár slov
No tak Ti to trvá o trochu dýl, no a? Nejseš nejbystřejší, nevíš hned odpověď, přemýšlení není tvoje parketa? No Bože, to je toho. Svět se kvůli tomu nezhroutí a tvůj svět už vůbec ne, i když si to myslíš. Důležité je nevzdát se a jít dál. Když cesta neexistuje, vytvoř ji. Nenásleduj ostatní, každý je jiný a každému vyhovuje něco jiného. Zkus změnit své přemýšlení, od základů. Já vím, že je těžké změnit narozeného pesimistu v optimistu, ale za zkoušku tu stojí ne? Přece nechceš vzpomínat na mládí s tím, žes mohla plno věcí udělat jinak, že ses mohla víc smát, že ses nemusela tolik stresovat,... Na jednu stranu to je pravda, ale komu bude záležet na tom, co se stalo ve školních letech? Nikomu, tak si přestaň kazit přítomnost budoucností a usmívej se. Užívej, ikdyž to stojí za houby. Ty na to máš a ty to taky dáš. Protože já Ti věřím- Věřím, že se jednou naše duše setkají a pokecají si tak moc, že x hodin nezavřeme pusy. A to je dobře ne? Říct si, že jsi to konečně dokázala, že sis splnila sen, že seš na sebe sakra pyšná a hrdá? Chceš. Já to chci taky. A ty si to taky jednou řekneš. Už brzo.
V respektu je síla. Nevzávej se.


o b r á z k y . 96

19. září 2017 v 17:07 | lexi |  obrazky


anja 1

18. září 2017 v 21:19 | lexi |  ea
Nesnášela jsem fitka. Tyhle betonový krabice pro mě představovali umučení. Jen to slyšet a beru nohy na ramena. Jsem díky bohu od přírody hubená a jakž takž v dobrý kondici, ale od doby, co jsem vstoupila do Akademie, tak očividně mám co zlepšovat. Tomu se nebráním, vím, že nejsem nejlepší, a ke koním se dobrá fyzička víc než hodí, ale kdo má to utrpení tam vydržet?
Naštěstí mám parťačky, který to cítí stejně a tak během toho cvičení můžeme nadávat, jak moc nás to nebaví a jak moc nás to štve, ještě slušně řečeno.
Třeba taková Luca. To je ta pravá parťačka do nepohody. Je pravda že svý nynější tělo si poctivě vydřela a za to ji patří můj neskutečný obdiv, protože to, co ona pro svou postavu udělala, bych asi já nedokázala. Ona je stejně taková moje inspirace. Aniž by o tom doopravdy věděla. Sice pořád říká, že jsem v mnoha ohledech lepší, než ona, ale to si popravdě nemyslím. Ona jen má tendenci si snižovat sebevědomí v tomhle ohledu. Ale je to rozhodně jedna z těch nejlepších holek, kterou jsem díky Akademii mohla potkat. A definitivně už kamarádka na celej dlouhej život.

A po tvrdém tréninku slušná odměna. Jak Luca s oblibou říká: "Po hodinovém mučení, hodinové pohlazení."


o b r á z k y . 94

18. září 2017 v 20:42 | lexi |  obrazky

o b r á z k y . 93

13. září 2017 v 20:22 | lexi |  obrazky
beachbeach

o b r á z k y . 92

11. září 2017 v 9:19 | lexi |  obrazky
/

o b r á z k y . 91

10. září 2017 v 18:56 | lexi |  obrazky