Listopad 2017

o b r á z k y . 109

27. listopadu 2017 v 12:58 | lexi |  obrazky
christmasamsterdam

0.1 - Kapučíno alias základ radosti

26. listopadu 2017 v 20:52 | lexi |  plody ovocného stromu
Seděl jsem a pozoroval ji už od doby, co vešla do kavárny. Jasně, to může znít trochu úchylně, ale ta holka mě prostě něčím fascinovala. Byla úplně jiná než ve škole. Teď seděla nad velkým hrnkem jejího oblíbeného kapučína - což jsem se dozvěděl během jednoho ze kvízů, které jsme o sobě nedávno vyplňovali a náhodou jsme byli spolu ve dvojici - a nad nějakou psychologickou knihou - další věc, milovala psychologii a citáty a výroky, taky zjištěno díky kvízu. Vlastně to byla úplně normální dívka, jen byla stydlivá, moc - nebo spíš vůbec - se neprojevovala, žila si takovým vlastním světem. Což se mi na ní ale docela líbilo - vůbec ji nezáleželo na názoru ostatních, prostě si dělala, co chtěla a jak chtěla. Vůbec se nesnažila začlenit, nezkoušela to, protože věděla, že ty ostatní holky prostě nejsou jako ona. Nerozuměly by si. Ona totiž řešila smysluplnější věci, než módu - i když chodila vážně hezky oblíkaná - kluky a takový věci, nedrbala ostatní, nebavilo ji to.

"Ahoj, Synder. Můžu si přisednout?"
"Jasně," její úsměv jsem milovala. Vlastně jsem byla ráda za každý její úsměv, protože její život je doslova jedno velké peklo, aniž by se to na první pohled zdálo. "Můžu si dovolit otázku Jak se máš, nebo si ji mám odpustit?"
Chvíli zauvažovala, ale pak se zeširoka usmála. "Můžeš."
"Dobrá, tak tedy: Jak se máš?"

o b r á z k y . 108

16. listopadu 2017 v 20:02 | lexi |  obrazky
mountains, snow, and stars image

o b r á z k y . 107

10. listopadu 2017 v 22:08 | lexi |  obrazky
foodbreakfast