plody ovocného stromu

nikdo není dokonalej, smiř se s tím.

27. února 2017 v 22:43 | lexi
život není fér a ani nikdy nebude, tak se nesnaž být milá na ty, u kterých víš, že to nemá cenu. akorát si pak zbytečně smutná, na sebe naštvaná, že si jim zase naletěla. lidi jsou zlí. každý nemá tak dobré srdce jako ty, už je čas to pochopit. a když konečně řekneš něco ostřejšího - no a co? svět se nezhroutí, naopak ti to dodá kuráž. uděláš něco poprvé a oni jsou naštvaní, protože to od tebe čekali nejmíň? bože, oni to dělají celou dobu a nepřijde jim to zvláštní. a možná je právě na čase, aby tohle pochopili. nikdo ten pocit nepozná líp, než když se to stane přímo tomu dotyčnému. nebudeme se vysmívat, ale malý úsměv na tváři v moment, kdy to té osobě konečně dojde, kdy pozná, zač je toho loket a jak hrozně anebo snad i dobře to chutná?
a nepřemýšlej nad lidma, který ti za to ani nestojej. lidi, kteří sotva vědí, že existuješ - myslíš, že nad tebou budou přemýšlet ve svym volnym čase? že se budou starat, co si asi o nich myslíš? NE. ti nad tebou neztratí ani milisekundu svýho drahocennýho života, zatímco ty se užíráš tím, žes udělala tohle a tamto a co si o tobě asi ostatní pomyslí....
kašli na to, takovej je život.
nikdo není dokonalej.
nikdo.

emergency

1. ledna 2017 v 16:37 | lexi
Posadil se na lavičku, která byla před vchodem do budovy a zadíval se na tu nádheru kolem sebe.
Byl konec května, takže všechno bylo rozkvetlé, sluníčko svítilo už od samého rána a on se nemohl jinak než usmívat. Dokonce i jeho práce mu tyhle prosluněné dny přišla veselejší, těšil se tam víc, než když by bylo pod mrakem či pršelo. A navíc, on si vůbec nemohl stěžovat. O téhle práci snil už od doby, co byl malý kluk a pocit, že má roky plné dřiny a učení konečně za sebou, byl více než krásný. Byl si ale velmi dobře vědom, že při téhle práci se bude učit neustále, ale už ze žádných učebnic, zápisků z přednášek a papírů, ale ze života samotného. Z lidé, které potká v práci a které potká během práce. Ale tenhle pocit učení ho těšil. Pořád si vzpomínal na to letmé chvění a nervozitu první den, kdy sem nastoupil. Bylo to přesně před rokem. Nemohl uvěřit, že to tak rychle uteklo. Pořád měl ty motýlky v břiše.
Rozhlížel se po areálu. Seděl před černo-červenou budovou hrdě nesoucí název EMERGENCY.
Bylo to nově vybudované zázemí pro lékaře, zdravotníky a řidiče sanitek. Garáže se nacházely kousek stranou, teď konkrétně na pravo od lavice, kde seděl. V nich se nacházely tři sanitní vozy a tři vozy RZP. Dále se tu dalo najít střední parkoviště, které bylo samozřejmě hlavně pro zaměstnance; u silnce cedule s již známým výrazem jako na budově EMERGENCY, a spousta menších keříků a kytek na okrasu.
Nedaleko, na levou stranu, se pro změnu rozprostírala policejní a hasičská stanice.
Obě dvě budovy byly téměř vedle sebe. Hasičská zbrojnice jasně vyzařovala červenou barvou fasády a pálenými cihlami a policejní temnější modrou. Budovy dělilo parkoviště, sloužící oboum zdrojům.
A na protější straně, přes silnici, se nacházelo další zázemí, které bylo, alespon pro něj, vrchol zdravotnictví.
Červeno-šedá, místy obkládaná dřevem stanice letecké záchranné služby s hangárem, před nímž se rozprostíral heliport s nejnovějím strojem žlutočerným EC-135 T2. Pokaždé s nadšením a obrovským zaujetím sledoval, jak se tento drobek vznáší do vzduchu, jako by to pro piloty byla ta nejjednoduší věc na světě - a to pro ně doopravdy byla. Byla to jejich srdeční záležitost, stejně jako pro lékaře a záchranáře uzdravování a zachraňování lidí.
Když se nad tím zapřemýšlel, byla škoda, že pro většinu lidí to je samozřejmost. Že přeci přijedou, aby vás zachránili.
Spoléhají se na ně, ale když je zachrání, když už leží v nemocnici, je pro ně nejdůležitější to, že už budou zdraví, že se z toho nejhoršího dostali a často si po letech vzpomenou jen na to, že měli nehodu a kdy, ale ne na to, kdo je zachránil.
Poděkování mnohdy potěší tak, než by si kdo mohl myslet.
Jen je škoda, že moc lidí to nedělá...

living with ELLA | 1

6. prosince 2016 v 19:09 | lexi

Lottie Hemmigwai vešla do vyhřáté kavárny, kde už na ní čekala její kamarádka Arzu Meyer, s hrnkem horké kávy v ruce. Lottie si sundala tmavě modrý kabát, dala do na opěradlo křesílka a posadila se naproti Arzu.

"Ahoj," pozdravily se s úsměvem.
"Neviděla si kluky? Seba s Hannem?"
Arzu zapřemýšlela. "Vím, že mi Hanno říkal, že maj něco v plánu, ale vůbec netuším co."
Lottie přikývla a upravila si své blonďaté vlasy, které byly zastřiženy krátce pod ramena.
"Tak to zas bude na dlouho."
"Hlavně vždykcy řeknou, co budou dělat. Teď mlčej jak jehňátka."
Lottie přikývla.

borová.4

5. prosince 2016 v 17:14 | lexi

"Dvakrát hovězí vývar, jednou krkovička a gulášek," Lucka přišla do kuchyně s dobrou náladou.
Opřela se o stolek a pozorovala kluky jak dělají svou práci. To se moc nezamlouvalo Michalovi a ihned se otočil.
"To nemáš co na práci? Já se takhle nemůžu soustředit,"
Tou větou vyvolal hlasitý smích, nejen Lucky, ale i Štěpána a dokonce i Daniela, který právě vešel.
"Koukám, dobrá náladička nechybí,"
"To tady rozhodně ne, šéfe," smál se Štěpán.
"To je dobře."
V kuchyni se objevil Fiip, který hlásil další objednávku v podobě svíčkové, zeleninového salátu a vepřoknedlozelo. Pak se opřel vedle Lucky a Michal si založil ruce v bok.
"Kurňa, vy fakt nemáte co na práci?"
"Kurňa, však tu máme ještě dva další,"

say "fuck the world 'cause it's MY life"

27. listopadu 2016 v 13:14 | lexi
Nerýpej se v minulosti, kterou už nemůžeš změnit. Akorát nad tím budeš přemýšlet víc a víc.Říkat si, co kdyby.... K čemu ti tohle bude dobré? Jednoduše - k ničemu. Tak se netrap nad tím, co nejde vzít zpět. A hlavně pamatuj, že pokud nejde o život, nejde o nic.
Někdo ti něco řekl? Neber si to osobně. Lidi jsou hnusní. Nikdo není jako ty, nikdo nemá dobré srdce jako ty. A kvůli někomu se měnit nebudou. Někde si pořád stěžuje, i na tebe? Ať si políbí. Nestojí ti to za to, stresovat se a přemýšlet nad nimi, kteří by se nad tebou nepozastavili ani na sekundu, natož nad tebou přemýšleli.
Prostě se tak stalo.
Tak už nad tím přestaň přemýšlet, život jde dál.
Takovýhlech situací ještě bude hodně - nikdy nevíš, co si pro tebe život připraví. Někdy je to lepší nevědět, někdy horší.

Buď sama sebou a ser na ostatní.

Bez stresu, prosím!

22. listopadu 2016 v 22:34 | lexi
"Klid, uklidni se. Nádech, výdech. Já vím, co se ti asi teď honí hlavou, ale když se nad tím pořádně zamyslíš - k čemu ti tohle všechno stresování bude dobré? K ničemu? Akorát se připravíš o svůj volný čas - čas, kdy můžeš být šťastná a nestarat se, co bude. Co se má stát, stane se. To člověk moc ovlivnit nemůže. Bůh nám tak nějak naplánoval náš život nebo některé naše životní části a je jen na nás, jak se s tím vypořádáme. Jestli se vzdáme už na začátku anebo se rozhodneme žít. Nevzdávej se, jen proto, že to je těžké. Mysli na budoucnost - všechno se to jednoho dne vyplatí. Ať se ti to nebude zdát sebevíc, lepší dny přijdou. To nejlepší je ještě ve vývinu, ale přijde, to ti zaručuji. Všechno skvělé chce svůj čas, takže nespěchej. Nech dny plynout, snaž se vydat ze sebe to nejlepší a nestresuj se. Není to k ničemu dobré - ztratíš tak akorát pozitivitu. A navíc - nepodceňuj se! Holka, ty máš potenciál! Jen stačí hledat, i když si myslíš, že nejsi na nic dobrá, v ničem nevynikáš - kecy! Není to pravda! Každý má to své něco, v čem je dobrý, lepší než ostatní. A ty víš, že mám pravdu. Možná, že ještě nevíš, co je tvá přednost, ale neboj - jednoho dne to zjistíš a už nebudeš šťastnější. I ty nejhorší dny odejdou a každý den máš stále nové a nové šance - nepromarni je. Neboj se. Mluv s lidmi, nejsi méněcenná. Nejsi horší než oni. Všichni jsme ti samí. Všichni jsme stejní. Jen se s tím každý jinak vypořádáváme. Možná, že nemáš stejné názory jako ostatní - a co? Buď originální! Neboj se říct svůj vlastní názor, sakra! Je to tvůj život, tvé názory a tvůj způsob života. Nestarej se, co si o tobě myslí ostatní - oni se nestarají o tebe, tak proč by ses ty měla starat o ně? Proč? Proč? Nedělej to! I když jsou věci těžké v životě, je spousta překážek a rozhodnutí, před která se budeš muset postavit - a bez stresu, prosím! Takže, teď mě poslouchej: usměj se, mysli pozitivně, kašli na ostatní, nepodceňuj se - nikdo není dokonalý, a hlavně - NESTRESUJ SE. Ničemu a nikomu to nepomůže, obzvlášť ne tobě!"

better watch her, man

19. listopadu 2016 v 19:10 | lexi
"A kdo to je?"
"Hannah Agriori."
"A to je?"
"Kámo, ta ti ve vteřině hackne celej tvůj život."
"Cože?"
"No slyšels správně, Tave."
"Takže profi hackerka?"
"Taky. Ta hlavně dokáže vystopovat každýho do pár minut. Najde ti člověka, o kterym si v životě neslyšel a možná bys nikdy ani neslyšel, kterej s tebou má nějakou spojitost. Dokáže najít, kde je v době oběda Angelina Jolie, kam chodí po večerech Mick Jagger nebo kde se každý ráno probouzí největší mafiánský bossové. Ta má přehled o celym světě."
"Jak, jak je tohle vůbec možný?"
"Mysl je mocná. A když jí spojíš s technologií, máš vyhráno. Když teda víš, jak to dělat."
"Takže může vidět třeba všechny fotky, co má v telefonu Meghan Fox?"
"Jop. Přesně."
"Ty kráso. A to na ní nikdo ještě nepřišel, jakože že hackuje lidi?"
"Ne, ale chápej, že i kdyby se do něčího mobilu nebo počítače nabourala, nikde to nezveřejňuje, takže by na to ten dotyčnej nebo dotyčná vůbec nepřišli. Dokonce policie ji fakt potřebuje."
"Jo?"
"Jo. Ale ona nepotřebuje je, nebo takhle... Ona s nima spolupracovat nechce."
"To je celkem rozumný, ne?"
"Pro mě jo."
"Takže může třeba šmejdit v mym mobilu právě teď?"
"Jo, to může."


coffee therapy

13. listopadu 2016 v 21:13 | lexi

  • "Popište mi své pocity."
  • "Musím?"
  • "Byla bych ráda."
  • "A nemohl bych dostat kafe?"
  • "Už jsem se bála, že se nezeptáte."

m i a m i p p l 2

13. listopadu 2016 v 15:17 | lexi

"Co chceš dneska dělat?"
"Spát."
"Domáči, no tak."
"Já to myslim vážně."
"To chceš chrápat celej den, když je venku tak nádherně?"
"No? A co bych podle tebe měl dělat?"
"Já nevim... jít na brusle, surfovat, projít se, zaběhat si... Kurva, bejvals hokejista."
"Jaký bejval? Furt sem! Jo a to mi připomíná - v pátek spolu jdeme na večírek."
"No to teda nejdem!"
"Ale jó, to teda jdem! Už jsem to slíbil a kluci se těšej, že tě konečně poznaj!"
"Domi, vždyť víš, že já tohle nemám ráda."
"Ale před tisícema lidma se předvádíš a pereš ráda, co?"
"Jenže to je něco jinýho. To trvá pár minut a mám už předem daný, co tam budu dělat. A tyhle tvý večírky jsou na celej večer, né-li až do rána a celej den máš pak kocovinu. Ne, díky."
"Neser mě."
"Ty mě neser."
"Pudeš tam se mnou a tečka."
"Jdu si zaběhat."
"Luco!"
"Čau!"
"SI DĚLÁŠ PRDEL, NE?"

m i a m i p p l

13. listopadu 2016 v 15:10 | lexi


Bylo kolem půl čtvrté, když Jasper, vysoký mladík s rozcuchanou blond kadeří, vešel do Morgans Restaurant. Tam už na něj čekal jeho dobrý přítel Dominik, který seděl pohodlně opřen do kožené sedačky se sklenicí piva v ruce.

"Čau, sorry za to zpoždění." Omluvil se Jasper, prohrábl si vlasy a posadil se naproti Dominikovi.
Dominik mávl rukou. "V pohodě, přišel jsem chvíli před tebou. Děje se něco, nevypadáš zrovna nejlíp." Ušklíbl se.
Jasper protočil oči. "Jako bys neznal Gábi, od tý než se člověk odpoutá, to je nejmíň na půl hodiny."
"Znám. Ani Luca dneska nechtěla zůstat sama."
"Fakt? O tý sem si vždycky myslel, že je ráda sama."
"To záleží na její náladě, a zrovna dneska jí má fakt blbou."
"Ojej. Doufám, že sem ti nezadělal na problémy?"
"Vůbec ne. Vlastně jsem rád, že jsem na chvíli vypad."
"To já taky. Gabriela má poslední dobou pořád nějakej problém. Se vším."
"To má Luca pořád. Teda, kromě dne kdy má práci, takže tak 3x do měsíce."
Jasper se rozesmál. "Chudáku."
"Asi jsme na tom docela špatně, co?"
"Ani netušíš, jak." Smál se dál.
 
 

Reklama